Pekusák
popracovní rychlovka
Po sobotní časovce v Bílině, která byla mou úplně první časovkou v životě, ale kterou bych tedy já osobně spíše nazýval vrchařskou prémií, jsem si řekl, že už jsem zkušený časovkář a tak si zkusím i tuto výrazně rovinatější verzi.
A udělal jsem dobře. Sice jsem dojel ze šlapek poslední, ale zase jsem se o kousek posunul v zážitcích.
A jel jsem nejlépe, jak jsem uměl. Na silničce, žádné aero vychytávky, prostě tak nějak na pohodu.
Trochu dřív to zapíchnout v práci. Byla trochu zimička, chvilku jsem ladil co na sebe. Autem do Sobotky, přehrnout se přes kopec, pozdravit se s Jíťou, vyzvednout číslo, zkušebně „prolítnout“ trať. V protisměru již valí Kapr, po návratu na start už jsou na místě všechny šlapky.
A pak to jde vlastně ráz na ráz, Šlapky startují postupně na začátku startovní listiny, já až poslední. Tak vystřídám Barbánka, co vzorně fotí startující a když odfrčí on i Kapr, tak hurá - START.
Až k obrátce to šlo celkem dobře, asi i trochu pomáhal vítr do zad. Sice mě už předjel jeden borec ale já se nenechal rozhodit a jel jsem jak vítr 😊
Na zpáteční cestě to jelo kupodivu taky dobře až na dva okamžiky, kdy mi radar hlásí přibližující se auto. Tedy u toho druhého okamžiku jsem již věděl, že to není auto, ale zase další borec (omluvou mi je, že to byli borci z první pětky). Snaha se jich přidržet byla fakt marná.
Když prolítnu cílem, tak mě skupinka fotících se šlapek volá do záběru a prý ať se usmívám 😊
A pak je po všem. Jelikož se bude brzo šeřit, chlapy vyráží směr Okřínek, já pomalu přes kopec do Sobotky. No a jen Jíťa musí chudák v té zimě čekat na vyhlášení, aby si teda na tu medaili počkala 😊 Mimochodem gratuluju, jezdíš neskutečně.
A na konec chci poděkovat nejen Šlapkám za fajn odpoledne a pocit sounáležitosti našeho silného klubu, ale taky organizátorům takovýchto parádiček 😊
Tak za tři týdny nashle !
A udělal jsem dobře. Sice jsem dojel ze šlapek poslední, ale zase jsem se o kousek posunul v zážitcích.
A jel jsem nejlépe, jak jsem uměl. Na silničce, žádné aero vychytávky, prostě tak nějak na pohodu.
Trochu dřív to zapíchnout v práci. Byla trochu zimička, chvilku jsem ladil co na sebe. Autem do Sobotky, přehrnout se přes kopec, pozdravit se s Jíťou, vyzvednout číslo, zkušebně „prolítnout“ trať. V protisměru již valí Kapr, po návratu na start už jsou na místě všechny šlapky.
A pak to jde vlastně ráz na ráz, Šlapky startují postupně na začátku startovní listiny, já až poslední. Tak vystřídám Barbánka, co vzorně fotí startující a když odfrčí on i Kapr, tak hurá - START.
Až k obrátce to šlo celkem dobře, asi i trochu pomáhal vítr do zad. Sice mě už předjel jeden borec ale já se nenechal rozhodit a jel jsem jak vítr 😊
Na zpáteční cestě to jelo kupodivu taky dobře až na dva okamžiky, kdy mi radar hlásí přibližující se auto. Tedy u toho druhého okamžiku jsem již věděl, že to není auto, ale zase další borec (omluvou mi je, že to byli borci z první pětky). Snaha se jich přidržet byla fakt marná.
Když prolítnu cílem, tak mě skupinka fotících se šlapek volá do záběru a prý ať se usmívám 😊
A pak je po všem. Jelikož se bude brzo šeřit, chlapy vyráží směr Okřínek, já pomalu přes kopec do Sobotky. No a jen Jíťa musí chudák v té zimě čekat na vyhlášení, aby si teda na tu medaili počkala 😊 Mimochodem gratuluju, jezdíš neskutečně.
A na konec chci poděkovat nejen Šlapkám za fajn odpoledne a pocit sounáležitosti našeho silného klubu, ale taky organizátorům takovýchto parádiček 😊
Tak za tři týdny nashle !