Sázavák

instrukce od Kolíkáče:
dělej fotky, videa, zkus prémii a před cílem ještě řval zkus to 😅No ty Woe, za chvíli bude chtít,abych vaři pudink a pekl perník 😅😅😅

Na lesním parkovišti nad Hradcem se to pomalu sjíždí,pro někoho málo lidí pro mě akorát. Mám obrovský respekt z hromadných závodů. Po dlouhé době vidím Ondru Berana se kterým jsem jel naposledy snad Pražskou 50 před mnoha lety.
Luk přijel už nějak rozladěn, zřejmě tím, že jel z města sám, zatím co Nemi přivezl Jednu B. snad ještě v pyžamu, který vypadla tak neskutečně spokojeně 😅

Prezentace proběhla perfektně, holky z Jíža to mají zmáknuté 👌 Poslední slova Prezidenta a můžeme vyrazit směr Posázaví. Docela se hned začalo jet, takže se rychle rozkoukat a jet si to lepit. První nebezpečná zatáčka na Oplany projetá bezpečně a pak už se docela jede. Brdky se zakusují do stehen, Oplany jsou docela přísné. Sjezd dolů k hlavní jede Luk jako howado je vidět, že ty sjezdy mu jdou neskutečně. Houpavá pasáž přes Benátky se jede v šíleném tempu,do toho slyším Kolíkáče fotíš to😅 Když na mě přijde špice,zase slyším Kolíkáče nehraj si na Čespu,ty woe ten po mě dnes jde 😅😅Za chvíli ho zase slyším,cesta do Janovic čtyřicítkou je sen,už jsem myslel že to nezažiju😅do toho Jenda B. udělej mi fotku😅 závod jak má být,ze kterého nás dostává červená na přejezdu. Ani se nedívám za sebe,ale prý jsem pohromadě. Když se opět rozjedeme a jedeme směr Kácov,tak Mitrov bolí a sjezd dolů do Kácova za odměnu i když mi ty sjezdy fakt nejdou a pěkně se to natahuje. Po přejetí Sázavy je jen slyšet z balíku,tak a teď to začíná, jede se slušné tempo,které udává Jenda a po chvíli je slyšet Luk jak mu říká co to deláš, nechápu proč máme stejný dres, když mi natahuješ držku😅 tohle jsem si měli říci u stolu v pivovaru Kácov kam jsem si přál odbočit 😅ale je jasné, když Luk mohl mluvit,tak se zase moc nejelo😅 Za plakátovacím stromem za to bere Petr Smetana a kousek nám odjíždí z parkoviště vím, že je to moje kategorie,tak se zvedám dojíždím ho a po chvíli jdu přes něj a začínám ujíždět směr Zdebuzeves. Po několikátém ohlédnutí vidím jak mě to za chvíli sjede, takže se vlastně usmívám, že to byl takový nesmyslný počin 😅 Sjezd k Blanici byl krásný a zase natažený a následný výjezd přes Dolany a dále na Divišov,kde zatápí Viktor a tam mi to teda nechutná vůbec a myšlenka vystoupení je na světě,ale udržím se a další chuťovka byla Třemošnice,kde se také jede. Špice už dávám kratší Z Odstředku se těším na sjezd Vodslivy,ale už né na výjezd z Chocerad,kde opět na přejezdu chytáme červenou. Jen co se to znovu rozjelo,tak Nemi vlezl dopředu a jel a jel moc hezky 💪💪 Nikdo ho nesjíždí,tak se kopec jede celkem pěkně i když zadara to rozhodně není, chvílemi přitápí Pepa Vejvoda, který chce dostat pod tlak Kolíkáče 😅😅Je to krásný pohled vidět Nemiho jak si jede na prémii pro pudink. Ze Šlapek už nikdo nejede a tak to je na Viktorovi, Ondrovi a Petrovi, odbočka na Hradové Střimelice a tam se snažit opravdu být, všichni jedou nádherně, těším se až skončí výjezd a bude následovat sjezd až do Skalice. Nemi už nemá takový náskok a když se dostaneme do Jevanského údolí je jako lovná zveř. Člověk by mu to přál, aby to dotáhl,ale nevypadá to. V Hradci je sjetý a začínají cílové serpentiny do kterých nalítne Kolíkáč a tak ho nechávám a kontrolují zadní kola Viktora a Petra, když je Kolíkáč dojetý říká mi ať to zkusím, stále si hlídám zadní kola soupeřů, když uvidím tak 200 metrů před námi postavu u krajnice myslím si,že už je to jedna z holek Kolíkáčovic u cíle,tak se zvedám a zkouším to,ale z holek Kolíkáčovic se vyklubal Camrda 😅😅tak úplně z tuhýma nohama si sedám a sleduji jak si to Viktor s Petrem dávají o nejvyšší příčky 💪 já beru bronz 😅
No bylo to pro mě pěkně náročné,ale určitě nejen pro mě. Úžasné, že se nic nestalo a každý si to jistě užil, nejvíce asi Jíťa a Radim dlouhou jízdou na samotku.
Vyhlášení, perník,pudink byla odměna, děkujeme na Jížo🧡

Na tradiční otvírák sezóny odložený na nezvyklý prázdninový termín doráží sice jen 13 závodníků, kteří si ale zato můžou vychutnat krásné asfalty v nádherném počasí. Číslo 13 se osudovým stává i HonzoviB, který ho stejně jako na Beskydu fasuje na startu, nicméně kvůli připraveným dírkám s provázky nahoře si ho nemůže na řídítkách otočit vzhůru nohama. Hned za výjezdem z parkoviště za to bere Luke s favoritem Viktorem Lerem a máme co dělat, abychom se k nim dotáhli. Pak už solidní, ale pro většinu dobře snesitelné tempo. Několik málo krátkých oranžových výletů před balík nechává Vikiho chladným. V Uhlířských Janovicích nás nejdříve přibrzdí vlak a pak křižovatka frekventovanější silnice. Letos jedeme bez zaváděcího auta a regulovčíků, což ale vzhledem k našemu počtu a tomu, že se všude zatáčí doprava, vůbec nevadí.

Rozřazovací kopec z Kácova nás tentokrát neštěpí, i když v závěru nastupuje Pepa Vejvoda. Ve sjezdu před Zdebuzevsí Petr Smetana s Vikim předjíždějí auto a já chytám díru, kterou se mi nedaří sjet, a obětavě ji lepí Barbánek. Tempo v kopcích na Divišov a z Třemošnice nastavují favorité. V Choceradech chvilku čekáme na vlak. Do ostřejšího stoupání se pouštím s vervou, a když sklon klesá, mám takový náskok, že bych vyhlášenou HP (horu pudinku) mohl dát. Po projetí prémie za sebou široko daleko nikoho nevidím (ale možná je to jen moje krátkozrakost), a tak mi nezbývá než zkusit v úniku pokračovat až do cíle. Je to jen 14 kilometrů. Nikdy jsem nic takového neudělal, ale proč ne právě teď. Buď to vyjde, nebo alespoň ostatní Šlapky pošetří na souboj s Vikim. Radši se moc neohlížím a šlapu, co to dá.

V Jevanském údolí, jen pár kilometrů do cíle, mi to ale nedá a zjišťuji, že se balík blíží. Tady šanci nemám, snad jedině kdybych to dotáhnul až do cílových serpentin nad Hradcem. Nakonec mě balík dostihne právě na začátku serpentin. Ty jsou však docela jezdivé, a tak balík prakticky nezpomalí a letí kolem mě. Nemám na to se zaháknout a na chvilku úplně svěšuji. Nechci ale zklamat svoji milou podporu v cíli, a tak se zase zvedám a stíhám dojet alespoň slávistu Ondřeje Berana. Zpětně zjišťuji, že to byl souboj o bednu, na které díky různým kategoriím stojí většina účastníků. Jíťa a Pepa dokonce úplně sami. Vyhlášení a tiskovka v Černokosteleckém pivovaru nemají chybu. Moc díky Kolíkáčovi a jeho rodině za organizaci a všem za účast!

Už na startu počítám se sólo časovkou s hromadným startem. Můj osud mi předpoví Luke, i když si ho plánoval pro sebe. Na začátku po větru za to čelo vezme, v prvním kopci mě wodrbou a do cíle proti větru si pošlapu sama...

Co psát? Začátek jsem chvíli v balíku plápolala, brdek z Oplan po sjezdu, kde jsem byla opatrná a nechala si díru, horko těžko dolepovala, pak chvíli zas v balíku, který ale jel lajnu a mně se zdálo, že fouká snad ze všech stran a není kam se schovat. Ve větším sjezdu nevímkam mi to zas ujíždí, tentokrát sice díru nemám velkou, ale bohužel hmotnost sebe i kola malou. Zachraňuje mě jako správná Šlapka Luke, který se otočil, počkal na mě a do balíku dotáhl. Díky Luku! I když mi v hlavě šrotuje, že to stejně nebylo na dlouho, protože tohle tempo je na mě nějak celkově moc.

Trať mi moc povědomá není, ač jsem tam už někdy jela, ale zběsilé tempo skupiny mi asi odkrvilo mozek. Párkrát si dotahuju půlmetrové mezery před sebou, ale záhy to tělo ani hlava nechce snášet a já si vystupuji smířená s časovkou do cíle. Po chvíli se oklepu a v dáli před sebou vidím osamělého jezdce, z kterého se vyklube Ryba. Chvíli mi zabere, než ho sjedu a pak střídáme, balík na dohled. Dokonce se mi zdá, že se i mírně blížíme. Dojedeme je na šraňkách v Janovicích, kde se zrovna rozjíždějí. Bohužel sjíždění mě stálo tolik sil, že hned v Mitrově ve stoupání vzdávám podruhé a snad už ani s nimi dál nechci jet. Opět si orazím a zase vidím před sebou Rybu. Opět se za ním dotáhnu, ale už jsem nějak zlomená, všechno bolí, ani mu moc nestřídám, zato Ryba ožívá, jede kopce celé ze sedla, v Kácově mi už odjíždí dost, takže ho sjíždím až k dálnici, ale nemám sílu a hlava stávkuje a chce, abych už se dneska na všecko dojíždění a sjíždění vykašlala a dojela si to sama svým tempem. To bohužel není moc excelentní, zvlášť když se vítr proměnil v neúprosný ksichťák a nyní bojuji se svým nejtěžším soupeřem, kterého neumím porazit ani obelstít.

Na samotce je dost času na přemítání o všem možném... Z pohledu cyklistiky neustále váhám, zda ještě jet časovku jako trénink nebo už vyjížďku a pošetřit sil na jiné závody, takže chvíli jedu, pak zas nejedu... No neubíhá to, mám pocit, že jedu jak šnek, ale do Hradce se nakonec dokodrcám. Míjím Golema a po chvíli už zabočuji na dobře známé serpentiny do cíle. První, druhá, třetí zatáčka a už se to rovná. Proběhne mi hlavou, zda v cíli vůbec někdo bude čekat, ale tu se zjevuje na horizontu první oranžová helma a pak i těch nižších. Celá banda Šlapek si nenechala ujít pohled na poslední totálně popravenou Šlapku přijíždějící zkroušeně do cíle.
Náladu zas spraví příjemná atmosféra u vyhlášení a i když první místa obsadili přespolní, tak nám velkou radost udělal Nemi vítězstvím HP. Pak ještě příjemné vyjetí do Kosteleckého pivovaru na tiskovku a už je zase dobře.

I zželelo se Kolíkáči popravené Šlapky a už ráno domlouváme společnou cestu na Zubra, kde mi slibuje, že pojede na mě, čemuž samozřejmě nelze odolat, z toho kouká zase zábavné závodění, ale o tom až v dalším povídání...

Sázavák, vzpomínky 20 let dozadu, když jsem plápolal na chvostu čelního balíku a snažil se přejet do Jevanského údolí. Pak se to podařilo a ani Dojetřické síto mě nevyklepalo a já se ocitnul v cyklistickém nebi. Hovět si v lajně za Malinou a Davidem Klímou, jo splněný sen a stále tak živé vzpomínky na ten pocit!
A teď, po 20 letech už bohužel ani nepředpokládám, že bych přežil rozřazovák Kácov. Ale furt to baví a z úcty k předkům, co to pro nás pořádali, to zkusíme i letos. Sice změna termínu, nesešli jsme se ve velkém počtu, ale stejně 13 odhodlaných kusů směřuje do Posázaví. Ale i tak to má pro mě náboj, je tu hodně oranjes, tak to bude určitě zajímavé. Luke hned od lajny rozjíždí první únik a já jen čekám, kdo se přidá. Zvedá se Viki, tak musíme taky. Jíťa přijela až z dalekých Třeskoprsk, tak přemýšlím a tiše doufám, že to dá. Hájovna nad Oplany a cítím ji za sebou, tak teď jen vydržet. Omluva, dnes se nemůžu o nikoho starat, mám hodně práce sám se sebou.
Na Janovice v tvrdé lajně a s větrem v zádech, tady to bude bolet všechny stejně. Železniční přejezd před Janovicemi bliká červeně, to musíme na příští rok lépe vychytat, jestli chceme start zase v 11h. Jíťa si to dolepila, takže na Mitrov v plné oranjes sestavě. Kopec štípne, ale jsem součástí skupiny. Svištíme na Kácov a docela z toho sjezdu mám respekt, vítr si pohrává s vysokými ráfky, tak se držet pěkně dole za oblouky. Do esíček radši zezadu, motá se tam cyklistka s nákupem, ale dole na mostě přes Sázavu již v plném počtu.
Tak co? Pojede se aspoň trochu pro mě snesitelně? Viki s Petrem Smetanou zatím neútočí, tak tempo můžou určovat Šlapky. Luke sice brblá, ale je tu stále s námi, poslední esíčko před plakátovacím stromem a zvedá se Pepa Vejvoda. Vzpomenu na Doksy a Romanov a musím taky! Na vršek kopce se zvedá PetrS a chce si urvat Zdebuzeves pro sebe, ale proti tomu je Barbánek, který ostrým nástupem odjíždí a jde do samostatného úniku. Super, nemusíme jet, ale ve sjezdu se stejně celá skupina přibližuje. Skvělý pocity, skvěle vytuněná hra na závodní cyklisitku!
Nádherným alpským sjezdem se řítíme k Blanici, ještě nás tam rozstřelí auto, ale ve stoupání na Rybičky jsme zase po kupě včetně kamikadze Luka. Tempo má na starost HonzaB a tvrdě drtí své pedály. Hlavní na Divišov si špici pro sebe bere Viki a táhne nás jak káčátka na provázku. Ve sjezdu z Divišova ještě prohodím pár slov s Vikym o vedru na Etapu a po nádherném asfaltu míříme k Ostředku. Fouká proti a docela se to zajídá. Navíc brdek v Třemošnici ještě pořádně vysaje.
Přemýšlím co dál, ještě to musím zkusit na Chocerady a s nimi to přežít a na Hradci nechat úplně všechno. Ale kdo ví, jak se kluci zblázní a Hora Pudinku je vyhecuje. Vodslivy sjíždíme a dole nás znovu brzdí další blikající přejezd. Nemi využívá zhasnutí světel k rychlému nástupu a hezky odskakuje. Nemusíme jet, ztěžka hákuji, ale favorité nenastupují a pudink je tak po zase několika letech ve šlapkovském držení. Gratulace Nemi!
Světe div se, přežil jsem to a pod kostkami odbočuji doprava stále s čelem. HonzaB je při chuti, ale krotím ho, ať nesjíždí Nemiho. To si bere na starost pak Viki s Petrem a Jevanským údolím si pomalu ale jistě Nemiho sjíždí. Přesně na úpatí cílového kopce Hradce máme Nemiho a přichází moje chvíle! Hezky odpočatý z háku, levá škarpa a nástup ze všech zbylých sil. Hlavně se neotáčet a věřit si, ale po dvou zatáčkách zjišťuji, že nohy těžknou a pomalu s nimi nemohu otočit…tak kdo mě dojede? Je tu Viki a Petr a za nimi Barbánek, tak to skvěle vyšlo!
Náš nejsilnější borec má možnost bojovat o celkové vítězství na mistrovství vesmíru! Já vadnu a odpadám a v dáli vidím, jak to Barboš zkouší, ale bezúspěšně. V cíli pak říká, že ho zmátl Camrda, který tam stál v krajnici a on si myslel, že to je již cílová brána. Bereme třetí flek, ale i tak je to pěkný úspěch. Já zvedám ruce jako kdybych vyhrál, protože jsem porazil Pepíčka, což se vždy cení. Zase se mi po letech podařilo dojet s čelní grupou, i když dnes vím, že se moc top favoritů se nesešlo a jelo se důstojným tempem.
Jsem rád, že držíme tradici i ve 13 lidech to bylo skvělé závodění a moc mě to bavilo.