Pekusák
můj první double (kluci díky)
Loňský sv. Martin byl pro mě jeden z prvních VŠ výletů a moc se povedl. A o to víc jsem se těšil na letošní ročník. Předpověď počasí byla obdobná jako vloni, tedy ranní mrazík a mlha co se roztrhá, a proto jsem byl v klidu, neb to bude určitě zase paráda….
Večer příprava oblečení a to pro jistotu ve dvou variantách, ráno nebude moc času vymýšlet, ale oškrábat auto, vše naložit a projet na druhou stranu Prahy.
Ráno u nás na kopci -1 C pod nulou, ale azuro, což znamenalo nechat zimní bundu v autě a v lehčím dresu vyrazit na start, kde už se u řeky vyhříval na ranním slunci Grep.
Za chvilku se zjevila orenge rota z Jíža, vč. Jíti, která musela určitě vstávat ještě za tmy, pod mostem nabrat zbytek, rychlé foto a hurá za dobrodružstvím. Cestou do Radotína vtipné vzdání holdu všem padlým na železníčních přejezdech, nabrat zbytek borců a začít šplhat z údolní mlhy do slunného návrší.
Krásně to ubíhá, nálada je parádní, na všech vidím, že si prostě lebedí. Na kole jsem toho moc nezažil, ale tak nějak rozumím, že prostě pro tohle to všichni dělají. Prostě si tak krásně frčet krajinou, nejlépe s podobně postiženými kumpány…..
Vysoký Újezd, půl sjezdu k Loděnici, Bubovice, Mořina, …… ve sjezdu do Třebáně v plné rychlosti za Grepem, trefím šutr velikosti grepu. Nejdřív registruji jen ztracený bidon, za chvíli defekt na zadním kole a za chvílí i defekt na předním kole. Můj první defekt a hned double !!! Ale to už mě obložili chlapi a za zhruba cca nejvýš max. 15 vteřin vyrážíme z pit-stopu do Třebáně (kluci díky moc), kde se schyluje ke startu rychlostní prémie. Mě ta šupa do šutru sklopila řidítka, takže jsem zalehl do závodní pozice (teda prostě to jinak nešlo).
Držet se skupiny celkem šlo, nijak moc se neblbne, až to musel Grep se slovy ”je třeba to nakopnout” trochu rozpohybovat dvěma nástupy. No a tak asi kilák před cedulí Srbsko jsem ho vystřídal, aby se ostatní mohli trochu vyvézt a užít si finálový spurt. Jak mě zcela očekávaně přežehlili, tak jsem z úplně poslední pozice přeci jen něco urval a ceduli jsem minul těsně za Kolíkáčem, které ho jsem slyšel si hlasitě oddychnout 
Pak občerstvovačka v hospodě v Srbsku, trochu netaktní boj o bílý rohlík s Jíťou a hurá zase do sedel. Nálada je stále parádní, na všech je vidět jak se těší na vrchařskou prémii nad Loděnicí. Zde mám trochu zamlženo, je to přeci jen kopec a i ten lehčí dres bych nejradši sundal. Ale na horizontu jsem nebyl úplně poslední, což mě chvilku potěšilo ale pak mi došlo, že už se pomalu ale jistě blížím k cíli dnešního parádního výletu a že bych si vlastně radši ten kopec dal třeba ještě pětkrát. Ale nedá se nic dělat, frčíme směr Radotín, kde po finálním sjezdu odskakuji společně se Sergejem od skupiny a vracím se k autu (trochu si to ještě natáhnu podél řeky).
Byl to parádní den, parádní zážitek, pro mě čirá radost z cyklistiky. Co vám mám povídat, však vy víte…. Díky vám všem že jsem si to mohl zažít s vámi a těším se na příště.
Pak občerstvovačka v hospodě v Srbsku, trochu netaktní boj o bílý rohlík s Jíťou a hurá zase do sedel. Nálada je stále parádní, na všech je vidět jak se těší na vrchařskou prémii nad Loděnicí. Zde mám trochu zamlženo, je to přeci jen kopec a i ten lehčí dres bych nejradši sundal. Ale na horizontu jsem nebyl úplně poslední, což mě chvilku potěšilo ale pak mi došlo, že už se pomalu ale jistě blížím k cíli dnešního parádního výletu a že bych si vlastně radši ten kopec dal třeba ještě pětkrát. Ale nedá se nic dělat, frčíme směr Radotín, kde po finálním sjezdu odskakuji společně se Sergejem od skupiny a vracím se k autu (trochu si to ještě natáhnu podél řeky).
Byl to parádní den, parádní zážitek, pro mě čirá radost z cyklistiky. Co vám mám povídat, však vy víte…. Díky vám všem že jsem si to mohl zažít s vámi a těším se na příště.