Velikonoční jízda Praha-Doksy

Na tuhle vyjížďku se celý týden těším. Projížďka trasy závodu Praha-Doksy. Moc ráda bych jela tenhle závod domů, ale každoročně mi čtvrteční rozvrh v práci akci nedovoluje absolvovat. A tak i letos půjdu asi zafandit jen do cíle. Na startu u teplárny Kapr plánuje oběd v Doksech, do toho Standa navrhuje polévku v autokempu v Kokoříně, vyjížďka začíná vypadat slibně pohodově. Kolíkáč se po včerejší sebevraždě na kole vůbec neozývá, tak spekulujeme, zda a v jakém stavu dorazí, Kapr i ostatní hlásí, že se dnes nenechají v brdcích vyprovokovat. Brzy jsme komplet, přijel i Čespa, tak balík jásá, že budou fotky😀. Vyrážíme tak akorát tempem po vesnicích okolo Prahy, na špici se zalíbilo Barbánkovi a jede pěkně vyrovnaně, cestou nabíráme Alfa, je nás 8. V ATC Kokořín jsme coby dup a atmosféra místní hospůdky je okouzlující. Máme se jako u maminky doma, kotel gulášové polévky s výtečným chlebem a nahřáté talíře k tomu. Nádavkem dostáváme ještě mramorovou bábovku, takhle se mi ta cyklistika po zimě zase začíná zamlouvat. Čas jako by se v tomto koutě světa zastavil, ale my po chvíli pokračujeme s Němým Medvědem v zádech (nohách) dál směr Romanov. Čekala jsem nástupy a utrpení, ale závod je až koncem května a většina z nás spíš tráví oběd, nastoupí pouze v závěru Barbánek a za ním se vydá i Čespa, ale spíš je podezřívám, že nás hlavně chtěli na prémii vyfotit. Pak se znovu trochu drobíme na kostkách ve Mšeně, ty my připadají z celé trasy největší peklo, ale zas se sjedeme v Lobči, kde už zuřiví reportéři stojí s foťáky a kamerami, aby dnešní den obrazem zdokumentovali. V Doksech obhlížíme staveniště Bílý Kámen a loučíme se se Standou. Zatáhlo se i pár kapek na brýlích ulpělo a najedeni z Kokořína rušíme oběd a dáme pauzu až na benzínce v Dubé. Cestu zpátky tobogánem na Mělník má zcela v režii Čespa a musím mu tímto sklonit poklonu, s jakým citem ke stavu ostatních účastníků odtáhne celou druhou polovinu špic. Za Mělníkem už se oddělují dvojice k domovům a já jsem dovezena až úplně k autu. Díky všem, byl to zas další parádní den ve skvělé společnosti.

Ráno zalité sluncem, jen potkám Kolíkáče v Klánovicích, bylo pod mrakem 😅K teplárně přijíždíme s malou sekerou, ale nikdo neprotestoval😅 Standa Liška když nás spočítal volá do auto kempu Kokořín a objednává pro nás hody😋 ještě jednou móóóóc děkuje, bylo to výtečné!!!Můžeme teda vyrazit směr legenda Doksy. Na to, že je velký pátek, tak aut jak sraček, takže se jede lajna. Cestou nabíráme na pár km Alfa, pak už jedeme v počátečním složení. Zastávka v kempu šíleně potěšila, výborná polévka, káva, zákusek a pivo 🐻 já bych tam snad i zůstal, ale čeká na Romanov 😅 Každý si v něm prožívá svůj příběh po gulášové polévce 😅 Mšeno, Lobeč a pomalu se blížíme k Tachovskému křoví bez křoví, kde zase blbne Kapr jako malý kluk 😅V Doksech se jedeme podívat na terasu v jakém stavu je, kde se bude poslední květnový čtvrtek vyhlašovat legenda. Cestou tam cítím, že se mi ozývá opět vnější úpon kolene no to je v prdeli, to tu dlouho nebylo 😢 Hlavou se mi honí kde půjdu na na vlak, ale ve vlaku celou dobu vlastně jsem 👌 Když vše obhlídneme a Kolíkáč po 20 letech zjistí kde je diskotéka Bílý kámen můžeme jet zpět. Standa se s námi loučí a já si v hlavě přehrávám kde odpadnu a kde to bude pro mě lepší si vystoupit,ale vůbec se mi nechce! Představa, že bych to měl vydržet 110 km je nereálná. Najednou si chytnu koleno a do míst kde to bolí zabořím pevně prsty a ona bolest a problém s otočením klikami odeznívá, když koleno pustím vše se vrací zpět 😢 Zastávka na pumpě v Dubé, já koukám kde je nejbližší vlak, Mělník. Čespa mi říká, že mě na něj doveze, prý to je už jen rovinka. A také že jó krásný sjezd do údolí po nádherném asfaltu. Jsem na konci balíku, rukou držím koleno a prsty tlačím na bolístku, takhle to celkem funguje jen držet jednou rukou řídítko a brzdit a občas trefit díru do komfortní jízdy nepřidá 😅 Projíždíme Mělník a já volím tuto nepohodlnou variantu a pokračuji na kole. Před Prahou se loučí Kapr s Martinem a nás veze Čespa k teplárně, kde se pak s Jíťou loučí, díky za příjemné tempo!! Mě pak odváží Kolíkáč do Kbel, díky i tobě. Odtamtud sám po stejné trase jen v Úvalech si odskočím do Chrámu zkázy 🍺Pak se po hlavní přesouvám směr Přehvozdí. Jsem Teda rád, že to mám za sebou. Pravou ruku a prsty necítím takhle si koleno hladit skoro 110 km není normální, ale pomohlo mi to moc. Na Garminu watták ukáže, že levou nohou jsem zabíral na 53% a pravou 47 takže je vidět, že problém tam byl a je.
Děkuji vám všem za přizpůsobení tempa a jsem rád, že tradice Velikonočních Doks pokračuje.
Doma to odnesl 🐑😋 Áda říkal dát si jeden kousek je návykové musíš pak další a další 😅😅