Tábor

O celkovém pořadí už bylo takřka rozhodnuto, přesto se nezdálo, že by se jednalo o manifestační jízdu. Barbánek bojoval o 14 místo až do konce, za což mu budiž složena poklona k místu 15. Každopádně je objevem sezóny a příští rok lze jistě očekávat velký posun minimálně do první 10
Toto jsou slova z reportu Bobka po JCL Tábor v roce 2025 , která mi tak nějak zůstala v hlavě!!!!
Pokud chcete typ čísel do sportky, napište Bobkovi, protože já do TOP 10 se letos dostal 😅😅
Nikdy jsem systematicky netrenoval,ale možná mám jen ten dar, že pokud se nějak hýbu, tak tělo funguje. Na skupinu JCL jsem psal, že tam dnes nechám vše.
Na startu spousty lidí,mám velký respekt z hromaďaku! Je odstartováno nějak proti loňsku se jede začátek v poklidu mi přijde, moje práce je si s Kájou na představci hlídat Zajíce, který se žene kupředu v proti směru,ale tady u prostřed balíku není šance se nějak dostat ke kraji a začít předjíždět, tak to celé nechávám osudu! Oči mám stále na stopkách,ruce na brázdách, přichází odbočka vlevo a balík začíná stoupat, cítím se celkem dobře, tak velká kompaktní skupina jede pohromadě včetně Jíťi a Kolíkáče. Zajíc na dohled,tak se nikam neženu a jedu si své, Jíťa heká a heká do toho stoupání,ale stále tvrdí muziku na velkou 💪💪 Skupina se začíná pomalu trhat, tak se snažím být neutržený i když čelo je dávno pryč 😅😅Jdu před Zajíce a stále jsem u hekající Jíťi😅 Kolíkáč mi pak v cíli říkal jó ty si ji ještě neslyšel 😅😅 Šílený jak jezdí 💪💪Jdu před Jiťu, ale to už mám dávno zařazenou malou a Jíťa stále velkou pilu💪už jsme jen jednotlivci, vidím dres Karlose,to je takový magnet, vždyť to je má kategorie, pomalu se přibližuji a nástupem jdu před něj. Tepově jsme už vysoko, ale je to poslední závod JCL,takže jen co kopec mírně povolí hážu tam velkou, abych zrychlil a vzdálil se mu, což se daří. Pak už mám na dosah Dana, ale toho ženou do cíle jeho holky, takže se zvedá a ujíždí mi 😅😅No projetí cílem bylo takové to skvostné, že vlastně už nic nemusím 😅
Čekáme na ostatní, chudák Smolda defektil, takže si to užil chůzí 😅
Vyhlášení bylo hezké a hlavně v Orange barvách. Já v kategorii M50 uhájil 3 místo což mi vlastně udělalo velkou radost.
Fakt děkuji všem opravdu všem za společné chvíle jak na JCL,tak jinde, protože to do sebe,tak hezky zapadá ❤️
Úterý je prostě jiný den než sobota nebo neděle, kdo nezažil neví!!!
Bylo mi ctí být součástí této úterní bohoslužby.........

Poslední letošní Jičínka z Železnice na Tábor a první JCL hromaďák.

Ataky první školní den, to ještě nejsou odpoledky, tak neváhám a valím si užít poslední jízdu z Okřínku. Počasí příjemné, posezení pod pergolou s Kofolu a dalšími laskominami ještě příjemnější. Vyrážíme v pěti, Kolíkáč na špici, za ním Gurt a já si hlídám svoji VIP trojku, chráněná před větrem za těmi největšími zády. Když se náhodou mihnu na špici, hned přispěchá Smolda, aby mě vystřídal a ani ostatní mě nenechají šťavit se na čele (nebo možná měli jenom obavu, abysme stihli start🫣). Tempo podle průměru 34 km/h slušné, přispěl k němu velkou měrou Čespa, který nás i přes ten kalup pěkně a bezpečně protáhl Jičínem.

Na startu jsme až moc brzo, mám docela hrůzu z prvních pár hromadných kilometrů do Bradlecké Lhoty po hodně frekventované silnici. Je odstartováno a držím se vcelku vepředu, naštěstí se letos jede docela poklidně, až bych řekla, že se spíš nejede a to ani za odbočkou z hlavní, díky čemuž jsem pořád v balíku. Až v Kyjích za to konečně někdo vepředu bere a balík se začíná drobit. I přesto je až ke šraňkám pořád na asfaltce husto. Vidím nedaleko před sebou růžového Karlose, nově v belgických barvách Honzu Píchu a Fandu Landu, který se kolem mě prožene, ale v nejlepších dresech zatím nikde nikdo.

Připadám si trochu nepatřičně, že jsem se nějakou náhodou octla ve špatné skupině, ale vtom mě předjíždí Barbánek a Pepa Vejvoda, tak je nejspíš vše v pořádku. Čekám, kdo další bude následovat, protože se kopec zalamuje víc a víc, a to mi nejde. Na šotolině nikdo žádnou hranu nejede, spíš si všichni hlídají stopu, aby nevydefektili na odvodňovacích kanálech, což je zde každoroční tradice. Díky tomu se tady dá trochu polevit a nabrat síly do dalšího stoupání. To nemám ráda, je po kostkách a pak následuje do cíle docela rozbitý asfalt, který opět v cíli vystřídají kostky. Tam se kolem mě přežene Čespa a těsně mě ještě skočí Korďas. Je prostě dobrý v těchhle prudkých pasážích.

V cíli se hned vrhám na melouny, Fanda Landa mě i další oběti ve svém okolí krmí banány a rozinkami ataky svými rozumy ohledně opic (jak to mají ony s těmi banány). Následuje velké finále při vyhlašování, kde slavíme trojí Oranges úspěch - Gurt, Barbánek i já jsme na bedně za celkový seriál. Foto u mini rozhledny Tábor a pak už se musíme vydat na cestu zpět do Okřínku, než se setmí. Až do Jičína jsme trochu roztrhaní, tam už se sejdeme zase v pěti a až za Kopidlno táhnou s citem špic Kolíkáč a Čespa. Rychle se stmívá, tak je vystřídá Gurt a Smolda, kteří mají světlo.

Smolda jede na špici jako o život, klobouk dolů, asi si chce vynahradit nepovedený závod. Tentokrát padl Černý Petr na něj a na odvodňovacím kanále procvaknul duši. Do cíle ale statečně došel (body do Šlapky jsou prostě motivace😊). Kadenci točí snad dvojnásobnou co já, ale musím si radši vlézt za Kolíkáče, protože jen z pohledu na tu neskutečnou frekvenci dostávám křeče do očí. V Okřínku se s námi loučí Gurt a my ostatní pod pergolou také a vydáváme se vstříc svým domovům.

Škoda, že takhle pěkný věci musí jednou skončit, uteklo to jako voda a teď zas dlouhá pauza a čekání na příští sezónu. Kéž by byla aspoň stejně fajn, jak ta letošní...

Celý předchozí rok na nové tužce opisuji vysoké kadence, wattové proporce... Zkouším ráno Šmoldu zdali by nechtěl zariskovat, vyměnit pár informací před písemkou, ale hoďku před zamýšleným pracovním záškoláctvím mi dává košem. Třída v Okřínku drží kázeň; Sojovický inspektor z kraje týdne přes již patrnou nechuť hlásí „m“alířské povinnosti, situace je jasná. Kamarád Luk, se kterým jsem jel trasu naposled vyhasl (v komunikaci), v hlavě mi ještě rezonuje Čespa. Ale mám svůj plán: projet si „reparát“ JCL tak jako za starých časů když jsme začínali s panem inspektorem a téměř nedávno, když se připojila „pražská univerzita“. Trasu jsem přes to nepřímo nadhodil; minimálně Libáňská cukrárna nás snad propojí.

Tradičně v práci hlásím indispozice a tak bez „ataky“ mezi 14-16h brázdím staré známé úseky Svatojířského lesa a jižní částí Jičínské pahorkatiny. Libáňská cukrárna láká k usednutí, ale třída se drží zákazu, neprojíždět úsek zákazu vjezdu z důvodu opravy, tak míří do Železnice přímo po hlavní.
Scházíme se na tradičním školním parkovišti, dorážím s předstihem, kupodivu v 16:30 už je zde přes deset účastníků. (Na schodech mi padne do oka pohledem známý postarší cyklista z okruhů ELM Slatiňany. Zamířím k němu a doptávám se, zdali je tu jeho kamarád. Je. Chvíli zaváhám; a kde? Sedí před tebou, on má ještě bráchu, dlouho; a usměje se svým tradičním úsměvem. „v hlavě mi totiž na tyto dva bráchy rezonuje vzpomínka, když sem dorazil do cíle ve Slatiňanech, popadal dech a oba dva na mě „civěli“, přičemž vypadlo: mladej, víš proč jsi nevyhrál? Ne. Protože nejsi voholenej. Načež jsme se společně dost nasmáli. Netrvalo dlouho (asi 5 let zpět) a za bráchou jsme byli společně s Mílou Šturcem v zimě vlakem v Plavech).
Hoďka utíká jak nic, doráží Barbánek, společně 30min před startem objíždíme ulice, označíme místní patník a už se řadíme před startovní lajnou. Kolem se shlukuje grupa, všímám si zajímavé věci. I když jsem se postavil poblíž lajny, záhadně stojím na konci balíku. „Postupující věk nezastavíš“, nebo se tím snad myslel jiný signál, k výsledku…
Korďas jako vždy krásně uvádí start, s důrazem si to užít, než přežít a horší nechtěné incidenty. Balík se rozjede, nezvyklým tempem míří ke Lhotě, dále odbočkou do úvodu stoupání kde se to trochu patrně kvůli dnes nízkému tempu a nervozitě z nástupu kočkuje. Překvapivě visím až do Kyjí, „šplhoun“ Barbánek od začátku písemky není na dohled, předemnou Gurt který patrně ještě trochu tápe v nové třídě a opodál v popředí Kolíkáč se svým vypiplaným bříškem. Situace z Kyjí k přejezdu se rázně mění, pole se rozeselo, euforie je všude kolem. I když se z mé strany jedná o mizerný výkon, jede se dobře, stoupání působí příjemně. Za přejezdem opodál na šotolince se objevuje první zklamaný naříkající nad procvaklou duší. Odbočíme na kostky, po chvíli se objeví nápis 400m, ještě víc se rozestoupíme, Gurt v dálce dojíždí, zanedlouho uzavřu VŠ balík JCL2026 a otáčím okamžitě zpět známou trasou jedné z JCL – přes Mladějov nedaleko s výhledem na Trosky a dále Sobotku, uzavřít opět krásný letošní ročník s krásným úterním nájezdem.

Cestou dolů z Tábora mě překvapilo jak je stoupání skutečně prudké, „ataky“ Šmolda na procházce kterému se porouchala náplň v tužce, čímž evidentně pojede reparát. Příští rok se máme na co těšit. Jíťa vede třídu s velkou poklonou, pokud udrží žáky přes zimu v dostatečném odstupu od cukráren, možná:
„šplhoun“ dosáhne na jedničku,
Kolíkáč na svou první JCL bedničku.
Pro nadcházející zimní plánování vidím podstatné zamyslet se nad senilními, pardon, seniorními tréninky v Polabí a směrovat co nejvíce východním směrem tak, aby nám žák Gurt se svým Novopackým fanklubem nezačal divočet, a ještě chvíli jsme jej udrželi v oranžových barvách, respektive na kole vůbec. Jistě se mýlím; na kole je velkou hvězdou s krásnými výsledky…
Těším se na vás, ať už z Okřínku, snad ze Sojovic, nebo sólo jen tak.