Vláďa
Hlavně nesvěšovat
Ráno vyrazit tak, abychom stihli nabrat čísla a trochu protočit nohy. Na Malé Skále zjišťuju, že jsem si představoval, že se závod jezdí na druhé straně řeky a tak si s Žábou vyrážíme projet aspoň finální sjezd na konci kola. Druhou serpentinu trochu přetáhnu, což mi moc nepřidá. Cestou dolů nabíráme Luka, odložit do K+K a hurá na start.
Vyjímečně stojíme v první lajně. Po startu to ale netrvá moc dlouho. Mladý pušky se valí dopředu a i když jsem se snažil Žábu uklidnit, že je přeci nemusíme úplně hákovat tak se to úplně nedaří. První část je dost rozsekaná, ale tak nějak pozičně jsem asi tam, kde bych chtěl. Trochu nečekaně přichází serpentina a sjezd, kde mi to trochu cuká, dole to lepím. Brdky se jedou docela vražda, ale dost rychle to ubíhá. Balík se celkem rychle selektuje a tak před cílovým sjezdem na konci prvního kola tam ze Šlapek jsem jen já, Alda a Žába. Přichází sjezd, ale nějak mi to krapet cuklo. První serpentýny jsem projel ještě celkem v pohodě, když pak kolem uzávěry vidím Žábu, jak zametá na konci balíku, tak jsem se nějak ukolébal a bohužel mi to cuká víc než je zdrávo. Dole tak mám docela solidní díru. Tu se snažím dolepit, ale i když se blížím, ve chvíli, kdy se to zvedne do první stojky je balík prostě krapet rychlejší a já přecházím do módu časovka.
S rostoucí znalostí trasy se mi jede trochu líp a tak si jen celou dobu říkám, že prostě nesmím svěsit, protože pořád je šqnce, že vlastně jedu o třetí místo. S vědomím, že už není na co šetřit, vylétnu poslední stojku před sjezdem, lehám na rámovku a hurá dolů. Vyhnout se díře, zahnout a spurt pro fanoušky.
Žába si v cíli myslí, že má svojí oblíbenou bramboru a tak u oběda hledám výsledky a jaké překvapení, když jsme se v M40 na prvních 4 místech vyskládaly samé Šlapky. K tomu ještě Alda a Jíťa ve bedny ve svých kategoriích. A tak počítáme, kolik máme času na to se ještě trochu projet.
Vyrazíme směrem k hradu, ale dost to bolí. Vlastně mám pocit, že jsem úplně KO. Nějak se vymotáme nahoru, když v tom Luke loví telefon z kapsy, že za dvě minuty máme být na vyhlášení. Domlouvá, že tak za 10 minut jsme tam. To ale znamená ještě vyšlápnout asi 500m na horizont. Hlavně nesvěsit tempo ze závodu šíleně bolí. Vůbec si nedovedu představit, jak to jako za 10 minut stihneme. Sjezd, zpátky s Sokolovny, odhazujeme kola na trávník a běžíme na bednu.
Okolo spousta smíchu. Boží závod, super zajištění. Jsem KO, nevím, kde jsem se tak zprasil za 1.5h...
Vyjímečně stojíme v první lajně. Po startu to ale netrvá moc dlouho. Mladý pušky se valí dopředu a i když jsem se snažil Žábu uklidnit, že je přeci nemusíme úplně hákovat tak se to úplně nedaří. První část je dost rozsekaná, ale tak nějak pozičně jsem asi tam, kde bych chtěl. Trochu nečekaně přichází serpentina a sjezd, kde mi to trochu cuká, dole to lepím. Brdky se jedou docela vražda, ale dost rychle to ubíhá. Balík se celkem rychle selektuje a tak před cílovým sjezdem na konci prvního kola tam ze Šlapek jsem jen já, Alda a Žába. Přichází sjezd, ale nějak mi to krapet cuklo. První serpentýny jsem projel ještě celkem v pohodě, když pak kolem uzávěry vidím Žábu, jak zametá na konci balíku, tak jsem se nějak ukolébal a bohužel mi to cuká víc než je zdrávo. Dole tak mám docela solidní díru. Tu se snažím dolepit, ale i když se blížím, ve chvíli, kdy se to zvedne do první stojky je balík prostě krapet rychlejší a já přecházím do módu časovka.
S rostoucí znalostí trasy se mi jede trochu líp a tak si jen celou dobu říkám, že prostě nesmím svěsit, protože pořád je šqnce, že vlastně jedu o třetí místo. S vědomím, že už není na co šetřit, vylétnu poslední stojku před sjezdem, lehám na rámovku a hurá dolů. Vyhnout se díře, zahnout a spurt pro fanoušky.
Žába si v cíli myslí, že má svojí oblíbenou bramboru a tak u oběda hledám výsledky a jaké překvapení, když jsme se v M40 na prvních 4 místech vyskládaly samé Šlapky. K tomu ještě Alda a Jíťa ve bedny ve svých kategoriích. A tak počítáme, kolik máme času na to se ještě trochu projet.
Vyrazíme směrem k hradu, ale dost to bolí. Vlastně mám pocit, že jsem úplně KO. Nějak se vymotáme nahoru, když v tom Luke loví telefon z kapsy, že za dvě minuty máme být na vyhlášení. Domlouvá, že tak za 10 minut jsme tam. To ale znamená ještě vyšlápnout asi 500m na horizont. Hlavně nesvěsit tempo ze závodu šíleně bolí. Vůbec si nedovedu představit, jak to jako za 10 minut stihneme. Sjezd, zpátky s Sokolovny, odhazujeme kola na trávník a běžíme na bednu.
Okolo spousta smíchu. Boží závod, super zajištění. Jsem KO, nevím, kde jsem se tak zprasil za 1.5h...