Svinčice

Předpověď hlásí mordor, tak si ráno nastavuji hlavu na 2h jízdy v dešti. Vypadá to, že předpověď se vyplní, cedí fest, je mokro, ale na startu už přestává pršet. Jsme tu 4 Šlapky, jinak účast díky počasí o hodně slabší, chybí hlavní favoriti v některých kategoriích.

Po startu v prvním kopci odjíždí čelo, s ním i Nemi a Alda. Já si jedu své a po prvním sjezdu se sjíždíme s Kolikáčem a od této chvíle už jedeme celou dobu spolu. Nenechá mě nikde na trati trápit se samotnou, radši mě v Chouči trápí on. Je to vesnice hned po nejdelším sjezdu na okruhu, jenže do ní vede magnetická nakloněná rovina, která mi jediná na trati fakt nechutná. Asi ve třetím kole mu to prozradím a pak už je na mě hodný. Vím, že kdyby o něco víc šlo, tak bysme zabrali o trochu víc, ale s vidinou zítřejší "královské" Vysocké časovky podvědomě šetřím síly, tudíž jsme na konci šestého kola sjeti o kolo čtyřma mlaďochama a jedním Fílou Endlerem a do cíle tak zbývá posledních pár kilometrů.

Tam zkoušíme sjet ještě trojici M40,50, kde má Kolikáč 2 soupeře a s kterými jsme se na trati mnohokrát potkávali a střídali. Jeli ale dost nevyrovnaně, tak jsme je nechali být a pokračovali si radši ve dvou svoji vyrovnanou Orange jízdu, kdy kopce mě nechal jet mým tempem, po rovinách zapřáhl svého letícího černého oře a zkopce v mokru na jistotu. No, byli v přesile, tak aspoň cílovou pásku protínáme za ramena. Dneska už mi to docela šlo 😊.

Pak zafandit Aldovi, který přijel ve výborné formě a do cíle také ve výborné společnosti a chvíli po něm i Nemimu. Pak ještě společně foto a hurá domů čistit zasviněná kola i sebe. Ja ještě musela čekat na vyhlášení, ale v příjemné společnosti to rychle uteklo. Dokonce s organizátorem Lesné Mílou Polanem jsme se o letošní organizaci zapovídali natolik, že vyhlášení už dávno skončilo a na terase jsme zůstali jako poslední.

Konečně mě Svinčice jako závod docela dost bavily a to i přes nepřízeň počasí. A navíc dvojnásobná radost, kromě mého vítězství i Alda na bedně SALky, i když už odjel domů čistit tu bílou jednici😀.

Svinčice nebo Nepoliská stovka? Déšť ještě před startem nebo až v průběhu? Sedm okruhů nebo klasika? Kouzlo neznámého nebo už třetí účast? Individuální boj o přežití nebo pokus o týmovou taktiku? Odpověď na otázku Losna nebo Mažňák je jasná, jedu pro body do týmové soutěže SAL. Vždyť souboj o první místo s SK Favorit Bílina máme o prsa korejské ženy. Počasí navzdory vyrážíme na zteč čtyři, každý v jiné kategorii. Jíťa za ženy, Kolíkáč za padesátníky, Alda za dvacátníky a já za čtyřicátníky. Konkurence je slabší než obvykle, ale i tak se najde dost magorů, které žádné klimatické podmínky neodradí.

Čisté kolo usvinčím, jen co ho ve Svinčicích vyndám z auta. Kolíkáč lamentuje, proč se nevěnujeme radši ping pongu. Na původně plánované rozjetí jedním okruhem nemám dost času ani entuziasmu. Až tady zjišťuji, že profil je dost kopcovitý, tohle není žádné kritérium. Začíná se ostrou stojkou Svinčicemi. Hned za horizontem se rychle letí dolů, na což v balíku, na mokru a neznámou trasou nemám odvahu, tak trochu ztrácím a dojetí skupiny za ostrou vracečkou do pozvolnějšího, ale výrazně delšího kopce na Chouč stojí síly navíc. Ale pořád jsem tu. Konečně mám příležitost si sundat vestičku, kterou jsem přes zimu na startu vůbec neměl brát. Na konci prvního kola mi to ve stoupání do Svinčic pozvolna odjíždí. Mám docela dost, tak se zpočátku úplně nepřemáhám, ale to je velká chyba. Nejenže se výrazně zvětšuje sklon, ale dramaticky se zvyšuje i tempo. Příliš pozdě zjišťuji, že lidi před sebou včetně Aldy do horizontu už nedojedu a že daleko za mnou nikdo není.

A tak nezbývá než si následující dvě kola odkroutit sám. Kus před sebou vidím ještě jednoho jednotlivce, ale také chybně předpokládám, že nemá smysl se ho za každou cenu snažit dojet, že se třeba někde zastaví. Nezastavil, naopak mě dojíždí Zdeněk Zof a později se přidávají i Milan Beránek a Robert Krupka. Všichni známí z předchozích závodů. Dva z nich nejsou zrovna vhodní parťáci ke spolupráci ve skupině. A tak nemáme šanci dojet nikoho před námi. Jen se štěstím nejsme o kolo dojeti čelem závodu, takže můžeme absolvovat všech sedm kol, zatímco předjetí končí za prvním v cíli.

Zdeňka v jednom nástupu dokonce necháváme poodjet. V cílovém brdku za to ale beru a spolu s Milanem se kolem něj proženeme jako velká voda. Skvělí místní fanoušci oceňují náš závěrečný spurt. Před závodem jsem měl řadu obav, ale po něm jsem vděčný, že všechno dobře dopadlo.