Krupka-Komáří vížka

V SALce se jede v neděli Krupka - Komáří Vížka. Moc to nezkoumám, na 5.5km a 500m up automaticky beru, že je to časovka a tak do účasti nakecávám i Jezinku. Kolíkáč v týdnu naopak láká na hromaďák, ale podle profilu s průměrným sklonem si trvám na tom, že je stejně lepší jet to jako časovku a žer skupina člověka spíš zabije. Na startu jdu tedy rovnou do první lajny. Výstřel, nenacvakávám. Kruci, to chceš, když se hned po startu jedou stojky 12%+. Démoni v hlavě buší, neblbni, jeď to podle plánu jako časovku. Ale zas Gerant říkal, že to jsou jen signály a démony je potřeba umlčet. Po pár set metrech se odhodlávám a konečně nacvakávám druhou nohu. Nesmyslně hákuju, démoni buší. Jděte pryč a už se nevracejte! Míjí mě Milan Miller, zjevně to jede jako časovku. Démoni jsou pryč, hákuju. Démoni nikde, nohy nikde. Po 12 minutách mám dost. Hypnotizuju wattmetr, aby to začínalo aspoň tou Kolíkáčovo magickou trojkou, ale moc to nejde. Démoni nikde, nohy nikde, jen se ohlížím, aby mě nikdo ještě zbytečně nepřežehlil. Ne, není to hromaďák. Je to maximálně časovka s hromadným startem. Výsledkem sice byla bedna za třetí místo, ale výkonostně to dneska bylo cca o 30W níž než na Sudetech. Ale ty výhledy cestou nahoru stály rozhodně za to!