MČR - Opočno

Včerejší mistrovskou časovku jsem dojel spíš jako trénink/rozjetí a nic jsem od toho nečekal. I tak to bylo ještě horší, než jsem čekal . I když vlastně bylo fajn, že jsem nevytuhnul a oba okruhy zajel cca na stejný watt. A aby to stálo zato, tak po průjezdu cílem jsem přelomil zorník napůl (už měl teda dost tak aspoň že vydržel...

Na hromaďák se mi ráno vůbec nechce, a po zjištění, že parametricky je to taková polabská klasika bych radší nejel (Kaprovo "mistrák dycky" vůbec neplatí a na startu jsme jen dvě Šlapky) a radší bych ještě pár hodin spal, ale mám na kole čip a než řešit jak ho vrátit, bude jednodušší jet na závod.

Na místě jsem včas, zvládám i podepsat startovku a jdu si projet trať. Na start se nakonec řadím v rozpoložení, že mi to odjedu v prvním kole někde ve sjezdu a budu mít klid.

Vlastně jsem na tom pocitově asi jako před týdnem ve Wachau, fakt divněj starťák. V koridu pokec s Hulkem uvolní náladu a zároveň mi si vzpomenu, že na posledním MČR to bylo celkem fajn, protože balík měl mnohem míň lidí a jelo se spíš na výkonnost. První kolo je nakonec celkem v pohodě, taková oťukávačka co a jak. Na tratí jsou jen dvě místa, kde se může něco dít a i průjezd cílem je na pohodu.

V prvním kole zjišťuju, že první kopec je potřeba ve vesnici jet spíš zleva a rovně a ve druhý části si nenechat ujet než se to dorovná na větru. V Záhornici pak za esíčkem trochu ztrácím, ale je prostě potřeba máknou hned v zatáčce a nabrat rychlost, než balík začne klesat a jíst.

Druhé kolo je celkem v pohodě, ve třetím se nechám trochu přivřít v prvním kopci, ale nahoře se to zase sjede.

Ve čtvrtém kole v kopci už nenechávám nic moc náhodě a pozičně jsem asi na správným místě a na hoře docela rychle zapadám do háku. Před Záhornicí to je ale docela zmatek a začnou se míchat skupiny a najednou se tam náhodně motá hromada lidí, co se snaží uhákovat. Tohle jsem teda neuhlídal a za esíčkem se navíc roztáhnou přes silnici a než se protáhnu, tak chytám díru. Tu se snažím dost dlouho lepit a nakonec se i k balíku docela blížím. Asi na rámovce by se to dalo, ale nechci to riskovat. Takže tím mi to odjíždí.

Cca 1.5km před cílem mě dojíždí dva, co byli za mnou. Spolupráce ale moc nefunguje a tak spolu projedeme asi půl kola a zbytek dojíždím sám. Vlastně mě to i baví, předjíždím hromady lidí. Pravidlo o využívání pomoci z jiného balíku všichni vesele ignorují, ale co. Já si jedu svoji časovku.


Poslední kolo - dojíždím borce z SK, co mi vypráví, že jel s čelem jeho balíku a bednu a že mu provedli nějakou zlou ošklivou věc (asi mu to wodjelo) a že ho musím dotáhnout do cíle, v kopci rádio vypínám a pokračuju sám. Cca 1.5km před cílem vidím kolegu z dvojičky co mě dojela na kousek, tak se ho snažím ještě dojet a nechat v kopci. A tady mě přežehlí skupina cca 4 lidí, co jeli celou dobu kus za mnou. Tohle byla teda dost chyba se vůbec nepodívat za celou dobu za sebe.

No aspoň se mi povedlo to chytit a dojet cca s nima do cíle...

Závěr - bylo to fajn, divnej starťák jsem nechal na startu. Balík jel spíš na výkonnost a já doplatil na mizernou techniku...

Poslední roky začalo být tradicí pořádat společná mistrovství Masters ČR i SR. Vloni na Slovensku se to organizátorům povedlo moc. Letos v Čechách ambiciózně propojují ještě i s Mistrovstvím SAC, kde však minimálně ženy mají jinak kategorie a tak, pokud bych byla třicátnice či padesátnice a chtěla jet jak za Masters, tak i za SAC, musím se rozdvojit, páč bych měla jet zároveň ve dvou balících pokaždé jiný počet okruhů... Už toto mi přijde nedořešené, ale protože jsem čtyřicátnice, kde se naštěstí kategorie sešly v jednom balíku, mohu jet jak Masters, tak i SAC, stejně jako většina mužů, kde tento problém nemají. Už toto je první věc, co mě dost nadzvedává ze židle, chceme-li slučovat mistráky do jednoho, sjednoťme ale nejdříve věkové kategorie...

Ale vše popořádku. Sobotní časovka je profilem podle mě moc pěkná a zajímavá, zvlněný okruh s otočkou, který se jede dvakrát. Bohužel povrch na kozu na galdách zcela nevhodný, slovy některých časovkářů byla první půlka okruhu vhodná tak na gravel/mtb a já s tím jedině souhlasím. Zázrakem jsem nedefektila, ale místo zalehnutí jsem velkou část trasy odjela, držíc se pevně řídítek, a i přesto jsem se bála, aby mi na rozdrncaném tankodromu nevypadly z rukou. To celkový pohled na trať mistrovské časovky hodně ovlivnilo, obzvlášť, když kdejaké malé místní časovky jezdíme po naprosto nádherně vybraných asfaltech... Každopádně jela jsem, co to šlo, pár závodníků a závodnic předjela a tedy i mistrovský titul z časovky obhájila. Po časovce chvíli pokec s druhou odvážnou Šlapkou, co do téhle akce šla, Vláďou, před vyhlášením stihnout ještě projet okruh na zítra a pak už to dvojí vyhlášení. Za Masters musíme stejně jako vloni mistrovské tričko po vyfocení vrátit, tudíž ani společné foto mistrů není (mají na půjčení jen asi 4 a velikost je taky 4, já mám velikost 0, takže podle toho na té fotce taky vypadám!). Poté následuje vyhlášení za SAC, kde nejenže dresy od Kalaše dostáváme, ale ještě si můžeme vybrat ze tří středních velikostí. Tady jen kazíme s Hankou Doležalovou radost moravským závodnicím ze SPACu, co netušily, že my dvě jsme též přihlášené v SAC (jezdíme SAL a ZAL) a nejen v Masters, takže si vyslechnu, že jim to vyžraly profi cyklistiky s licencí, ale snažím se jim vysvětlit, že nejsme profi a že i ony si mohou zaplatit licenci Masters a zvýšit tak své naděje. Myslím, že to nějak vzaly, druhý den se spolu bavíme v dobrém.

Když ceremoniály skončí, jedeme do vedlejšího Nového Města nad Metují na ubytko a sníst ještě druhý oběd, ať mi to zítra jede. Česká kuchyně na náměstí za lidové ceny to jistí, vybírám paprikový lusk s rajskou a rýží a sledujeme při jídle v televizi TdF.

Ráno si trochu přispím, takže snídám až v autě cestou na start, ještě si jednou stihneme projet okruh a pak už se řadit do těch správných balíků. Šíří se davem info, že se všechno posouvá vpřed, tedy že náš balík bude startovat oproti propozicím asi o 7 minut dřív. Taky pěkný, nikde neověřeno, nikde ani není vyznačeno řazení balíků, takže zmatek nad zmatek. Slováci mají jiné kategorie, než my, ženy to mají úplně překombinované, díky jiným kategoriím SAC versus Masters, takže těsně před naším startem to Denis pozastaví a začne vyvolávat, které ženy mají do kterých balíků, ale sám se několikrát opravuje, SAC x Masters... Konečně po několika přebězích několika cyklistů a cyklistek i u nás odstartováno a vyrážíme.

Balík dost velký, ocitám se někde uprostřed, půl kola se v něm vezu a ani nepostřehnu, že bedna mužů 60+ ČR i SR, včetně Pepy Vejvody, už asi odjela. Vůbec jsem dopředu neviděla. Nicméně na konci jediného trochu kopce zůstáváme pouze dvě ženy, já a Hanka Doležalová, kde zůstaly ostatní Češky i Slovenky netuším, když se zrovna dvakrát nejelo. Takto teď už asi jen ve 20 lidech objedeme další dvě kola, semtam něco jako pokus o nástupy, ale mně je jasné, že tady sama Hance neujedu, i když v tom kopci by to asi šlo, ale sama jet dál, tak mě balík brzo dojede... Ve čtvrtém kole se přežene balík mladých, a přesto, že je máme nechat jet, tak evidentně na pravidla tu už nikdo nehledí a na chvostě se hákuje. Nenechám si ujet Hanku, takže se za balík taky připojím. Stejně za chvíli zase zůstáváme v podobné sestavě. V pátém kole už jsou různé projíždějící skupinky namixované ze všech možných odpadlých či neodpadlých napříč kategoriemi. Když nás zas jedna taková skupinka mine a banda se vydá za nimi, jsem jediná, která za nimi vydržím celý kopec. Posbíráme se tam ve 4 odpadlých a jedeme takto mých zbylých 8 km do cíle. Nabereme ještě Petra Zolmana z mého balíku a po cestě se rozmnožujeme. Do cíle nás dojíždí asi 15 různých kusů, ale nechají nás 3, co končíme, ať si zaspurtujeme a nepleteme se na cílové pásce těm, co pokračují další kola.

Zajímalo by mě, zda si organizátor byl vědom, že se to takto rychle začne sjíždět a drobit a nastane napříč balíky solidní chaos. Ještě větší však nastává při vyhlašování výsledků, které tedy časomíra těžce nezvládla. Čekáme a čekáme a čekáme, a to co nastává poté... například ženy Masters 50+ vyhlašují 2x po sobě, pokaždé jiné tři, kde ony samy daleko lépe vědí, jak dorazily do cíle a která je ta pravá mistryně. Několik reklamací od samotných vyhlašovaných přímo na bedně (i Slováků), za SAC prozměnu bez hnutí barvou vyhlásí moderátor právoplatné vítěze 60+ v čele s Pepou Vejvodou a hned poté znovu muže 60+ za SAC úplně jiné tři, kteří dojeli o hodně později a rozhodně na bedně být nemají. Komentátorovi to vůbec nepřijde divné, jestli nevnímá, co čte, prostě dostal do ruky nějaký papír s výsledky, tak čte, co tam je... Když jim toto jde někdo ze závodníků říct, že vyhlašují 2x stejnou kategorii, je odehnán, ať nezdržuje vyhlašování... Když vidím, co se z toho stává za frašku a jak se k tomu vyjadřují nejen čeští, ale i slovenští závodníci, co vydrželi do vyhlášení, tak je mi z toho až smutno. Vzpomínám vloni na Slovensko. Nebylo organizaci co vytknout, příjemná atmosféra, ale tady se to opravdu nepovedlo a zvrtlo...odjíždím sice jako vítězka, ale s rozporuplnými a nepříjemnými pocity... A zamyšlením, zda k tomuto zmatku a chaosu nepřispěla ta překombinovanost sloučení tří mistráků do jednoho...

Náladu zlepší až cesta zpátky v autě Kooperativy, kde s Fandou Landou, Honzou Píchou a Standou Kosákem není o zábavu nouze. Fanda chrlí jednu veselou historku za druhou, krmí nás po cestě nanukem Míšou, čajem z termosky a cesta tak parádně uběhne a na nepříjemný zážitek rychle zapomínám. Díky za cestu a společnost.